Freddie Mercury: Utajený život – obsah a ukázky

Obsah knihy

Úvod
1. kapitola – Farrokh
2. kapitola – Podivné dětství Freddieho Mercuryho
3. kapitola – Nenávist
4. kapitola – Freddie Mercury v roli Freddyho Kruegera
5. kapitola – Queen – boj o přežití
6. kapitola – Víra ve tvorbě Queen
7. kapitola – Skrytá válka
8. kapitola – Poslední tajemství Queen.
Doslov
1. příloha
2. Příloha
Seznam použité literatury a zdrojů

 

Ukázky z knihy

2.kapitola – Podivné dětství Freddieho Mercuryho

Mladý Freddie nepřestává udivovat. „V roce 1959 se jeho rodina přestěhovala do Anglie a usadila se na londýnském předměstí Feltham,“ říkají Rick Sky, Ken Dean a mnozí další. Tato informace byla také otištěna v nekrolozích na podzim 1991. Takže tedy přišel do Anglie když mu bylo třináct. Odešel ze školy.
Ne, neodešel.
Podle Laury Jacksonové, T. Šaškové a některých dalších: „Svět se Freddiemu dramaticky změnil, když mu bylo čtrnáct a rodina se přestěhovala do Anglie.“ A aby se vše vyjasnilo, novinář listu The Times: „Přijel do Anglie, když mu bylo patnáct.“
To není vše. Pak totiž začíná dojemný příběh o jeho mládí ve Felthamu. Freddie chodil na střední školu v Isleworthu, kde jím spolužáci opovrhovali kvůli jeho exotickému zjevu a cizímu akcentu. Jeho známky se zhoršily – dobré měl jen z kreslení. Tony Brainsby říká, jak těžké to pro Freddieho bylo ve vlhké a věčně zamlžené Anglii poté, co zažil slunnou Bombaj. Z jeho slov, opakovaných životopisci, vyvstává v mysli smutný obrázek: černovlasý jižanský teenager mrzne každé ráno na autobusové zastávce na cestě do nenáviděné školy. Chudáku chlapci se stýská po Indii a škole, odkud byl vytrž…ne, nebyl vytržen!
„Freddie byl na internátní škole do svých šestnácti a pak se vrátil k rodičům na Zanzibar,“ říkají někteří další životopisci. Tentokrát je informace podložena fakty. Derrick Branche, Freddieho spolužák, opustil školu v roce 1961. Stále si pamatuje na patnáctiletého Freddieho. Existuje fotografie mladého Freddieho pořízená v Panchgani. Vypadá na ní na patnáct, šestnáct. Jeho šaty a rostliny v pozadí potvrzují, že byla pořízena v Indii. Ale životopisci, kteří píší, že tou dobou už byl v Anglii, to dokládají svědectvími jeho učitelů a spolužáků z Isleworthu. Tohle si lze těžko představit i v nějakém absurdním románu. Zatímco teenager Freddie mrzne na autobusové zastávce ve Felthamu, jeho identická kopie hraje tenis pod příjemným slunkem v Panchgani. Konečně v roce 1962 Freddie č. 1 dokončuje St. Peter´s College se třemi áčky (jedničkami) a vrací se za rodiči na Zanzibar, kam se oni také vrátili nebo ho vůbec neopustili. Freddiemu č. 2 se vede mnohem hůře. Má jen jedno áčko a má problémy se spolužáky na Isleworthu. V roce 1964 konečně dokončuje školu – buďto s jedním nebo se třemi áčky. Kde je v tu dobu Freddie č. 1, bůh ví: ten školu dokončil už před dvěma roky. Životopisci říkají, že dokončil školu v roce 1962, tedy když mu bylo šestnáct. Ale školu musel dokončit v osmnácti – kde byl ty dva roky? Bylo řečeno, že v letech 1962 – 1964 byl na Zanzibaru – ale tam nebyla žádná střední škola! To se dva roky jen tak poflakoval?

 

6.kapitola – Víra ve tvorbě Queen

Slavná „Bohemian Rhapsody“, (album „A Night At The Opera“), je také velmi duchovní. Je to jedna z nejpopulárnějších písní Queen a často se hraje v televizích a rádiích po celém světě. Tento Mercuryho malý majstrštyk kombinuje klasickou a rockovou hudbu, svého času způsobil revoluci, stal se vzorem mnohých parodií, imitací a remixů a minifilm, který ho doprovázel, se stal prvním videoklipem v historii. Ale, ačkoliv tu píseň všichni milují, nikdo nikdy nevysvětlil, o čem je. Mercury vyhýbavě tvrdil, že to ani on sám neví, nebo skladbu označoval za „píseň o lidských vztazích“. Kritici píseň nazývali nesmyslnou, příliš složitou, vyumělkovanou, absurdní. Ti, kteří Mercuryho nejvíce nenáviděli, tvrdili, že tu nabádá k mnoha šíleným věcem, nebo píseň nazývali plkáním drogově závislého. Vyskytl se dokonce názor, že pro autora neměl text žádný význam – prostě použil slova, která rytmicky pasovala dohromady. Podobné neplodné debaty stále pokračují. Ale když se na „Bohemian Rhapsody“ podíváte jako na duchovní píseň, je její význam více než jasný. Na začátku videoklipu se Queen objevují ve stejné modlitební póze, jako na obalu „Queen II.“ Pak začíná text.

Je to skutečnost – nebo pouhá fantazie
Chycen v lavině – z reality není úniku
Otevři oči, do nebes vzhlédni a zři…

„Je to skutečnost, nebo jen fantazie“ – to je otázka týkající se na jedné straně ideologie křesťanství (monoteistického „západního“ náboženství) a buddhismu, hinduismu a taoismu (panteistických „východních“ náboženství) na straně druhé. Ve „východních“ vírách je svět jen fantazie, iluze, něčí sen – a nikdo není odpovědný za své činy: vždyť je to všechno jen fantazie! O co jde, když vlastně o nic nejde? V těchto ideologiích jsou kořeny úniku – úniku od reality, vstup do iluzorního světa.
„Z reality není úniku, otevři oči, do nebes vzhlédni a zři“ – takto Freddie a Queen zodpovídají onu otázku. Život je skutečný a nehledě na to, jakou iluzi si pro sebe vymyslíš, není z něj úniku. Vše, co se děje, není fantazie – je to skutečné, ať už se ti to líbí nebo ne. Freddie říká, ať „otevřeme oči“ – a uznáme realitu tohoto světa. Pozorování světa otevřenýma očima je jedním z nejvýznačnějších rozdílů mezi křesťanskou a budhisticko-hinduistickou filozofií, která nabádá uzavřít se světu a dostat se do nirvány. Zatímco v křesťanském umění jsou svatí zobrazováni s otevřenýma očima, v buddhismu mají světci oči vždy zavřené a jejich tváře vypadají odcizeně. Aby si člověk uvědomil, že život je doopravdy, musí „do nebes pohlédnout“ – jinými slovy, věřit v Boha. Proto je tam řečeno „a zři“ – protože víra má odpověď na jakoukoliv otázku. Poté se objevuje ústřední postava písně. Nevíme, kdo to je, odkud je, ani jeho jméno:

Jsem jen ubohý chlapec, na soucitu nelpím
Protože lehce nabývám, lehce pozbývám
Někdy víc, někdy míň
Ať si vítr vane kamkoliv
Mně na tom vážně nezáleží, mně ne…

 

8.kapitola – Poslední tajemství Queen

Jim Hutton mluvil o Kaposiho skvrnách také, ale umístil je na Freddieho nohy, což je z lékařského hlediska věrohodnější informace. Jako obvykle neprojdou křivopřísezníci v „kauze Mercury“ křížovým výslechem, navzájem si totiž odporují. Protože i Hutton lhal.
Řekl, že na podzim 1987 se Freddie opaloval na Ibize a John Deacon si všiml skvrn na jeho noze. Zeptal se Huttona, co je s Freddiem a Jim zalhal, že jde o alergii na slunce. Muž, který se veřejně opaluje s Kaposiho skvrnami je buďto slepý, nebo blázen.
Dále Hutton řekl, že Freddie měl skvrnu na pravé noze a proto kulhal. Ale hned poté jmenoval skutečnou příčinu bolesti – poranění, které se kvůli HIV pomalu hojilo. A Mary Austinová „nezaregistrovala“ jakoukoliv ránu nebo Kaposiho skvrnu na Freddiem.
Jedna skvrna podobná Kaposiho byla na Freddieho zápěstí. Ale neměla žádné následky a z nějakého důvodu si jí svědkové nevšimli. V budoucnu pak Freestone tvrdil, že se Freddie léčil z Kaposiho sarkomu – ale neřekl, kde se nacházel.
Proč všichni lžou – tak hloupě, ošklivě a rozdílně?
Skutečnost je taková, že na západě patří k ustáleným stereotypům názor, že Kaposiho sarkom postihuje výhradně homosexuály nakažené AIDS. Tento nesmysl se objevuje i v některé populárně vědecké lékařské literatuře. Ale Kaposiho sarkom nemá s homosexualitou jakoukoliv souvislost.
Dalším příkladem jejich lží jsou slova Gordona Atkinsona a dalších, která jsou citována v některých životopisech – a sice, že se Mercuryho dům v posledních měsících jeho života přeměnil na uzavřenou kliniku, kde lékaři a sestry drželi stráž u lůžka, ke kterému byly připojeny železné plíce. Ale mnoho jiných svědků potvrdilo, že se ve Freddieho domě nenacházeli žádní lékaři ani zdravotnická technika a jediným docházejím lékařem byl Gordon Atkinson. Mary Austinová prohlásila, že Freddie zavrhnul všechnu péči a léky dva měsíce před svou smrtí, protože se rozhodl, že už více nechce trpět. Tentokrát mluvila pravdu – nikdo z návštěvníků Freddieho před jeho smrtí si nevšiml nějakých lékařů nebo tlakových lahví. Někteří životopisci si povšimli těchto rozporů, ale nedali žádné vysvětlení. Stejně tak nijak nevysvětlili, proč si navzájem odporují všichni, kdo byli svědky Freddieho posledních dnů. Proto pravdivé informace o Freddieho nemoci nahradily mýty. Znamená to tedy, že nemůžeme nic zjistit ohledně Freddieho nákazy? Ne, všechno není beznadějné. Cosi může být odhaleno i bez přesné lékařské dokumentace.